Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


     Na těchto stránkách můžete sledovat, jak se mi daří...  

Jak to všechno začalo...aneb z útulkáčka psem s vlastní webovou stránkou :o)

Narodil jsem se v lednu 2008, všude byla zima a já se prvně ocitl v maršovickém útulku. Zanedlouho jsem byl adoptován a odstěhoval jsem se na zahrádku ke staršímu psímu kamarádovi. Za rok a půl jsem se ale ocitl v maršovickém útulku znovu. Páníček zemřel a panička by prý dva pejsky nezvládla. I když se o mě ošetřovatelky Jana s Evou v útulku výborně staraly, měly mě moc rády a další člověčí kamarádi mě chodili venčit, byl jsem moc smutný...

V útulku jsem podruhé strávil dvanáct dnů. Jednoho odpoledne se ozval zvonek, všichni kamarádi začali štěkat, ale ven na procházku s úplně cizí paní jsem šel já! Nic jsem tou dobou neuměl, neslyšel jsem na jméno a neuměl jsem ani chodit na vodítku. Nejsem tak hloupý - abyste si nemysleli, ale do té doby se mnou nikdo nikdy a nijak nepracoval. Ta paní to sice hned poznala, ale pořád se usmívala a měla celou vycházku moc velkou trpělivost s motákem, který plápolal na konci vodítka jak fáborek ve větru a pletl se ze strany na stranu. Dokonce mi dala piškotky, ale já ji skoro celou dobu ignoroval. To víte, venku bylo hodně nových věcí, a protože jsem žil jenom na zahradě, tak jsem je musel všechny prozkoumat. Za hodinu jsme se vrátili do útulku. Eva se paní ptala, jestli to se mnou tedy zkusí. Nevěděl jsem, co to znamená, ale už jsem se do kotce nevrátil. Vzaly mě do kanceláře, kde jsem ležel na gauči vedle té cizí paní, která podepsala nějaký papír a já se prvně odvážil ji olíznout. Pak mi ta paní navlékla divný obojek, že prý pojedeme autem, vzala mě do náruče a já se vydal na cestu do nového domova...

Dostal jsem nové jméno, což mi nevadilo, protože na to původní jsem neslyšel a narozeniny mi stanovili na 2.1., je to vlastně 2v1, protože 2.1.2010 končí termín, kdy si mě mohla má bývalá panička vyžádat zpět... Byl jsem totiž, stejně jako ostatní pejsci z útulku, předán na půl roku do dočasné péče. 

Zdaleka nejsem bezproblémový pes, jsem kříženec jezevčíka a jagdteriéra, takže hodně ostrý paličák, který nemá rád ostatní psy, některé feny a také nevěřím některým lidem. Paničky rodina s paničkou v čele nade mnou drží ochrannou ruku, ačkoli vědí, že nejsem bez chyb. Páníček se mě taky už naučil mít rád. Ze začátku měl totiž problém, když zjistil, že se peru a nejsem se všemi kamarád. O ostatních se zmiňovat nebudu. Někteří mě mají rádi, někteří by mě nejraději viděli někde jinde, některým jsem lhostejný (nechám to na svědomí každého, kdo mě zná), ale naštěstí je tu hodně jiných a hodných lidí, kteří mě mají moc rádi, i když jsem, jaký jsem.

Za svůj současný život moc vděčím Evě s Janou, které se o mě s láskou staraly, když jsem byl bez domova a Natálce, která o mně dala informaci na internet, kde mě mí současní páníčkové našli. Nesmím zapomenout i na bývalou paničku, která mě nevyhodila na ulici, kontaktovala útulek, a tím mi dala tuhle šanci. Moc vám děkuju, v novém domově jsem šťastný a za své páníčky bych položil život. Za paničku i dvakrát, protože má se mnou neskutečnou trpělivost a nervy ze železa. Jak říká panička, třikrát útulek na jednoho psa je moc a za to jsem jí moc vděčný, protože vím, že udělá maximum, abych byl takhle šťastný i nadále.