Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


9.4.2011 Jdu do sebe... No nebojte, nebude to na dlouho :o) Zase musím všechny kolem sebe udržovat trochu ve střehu. Dneska jsem lítal s partičkou středně velkých pejsků, všechny jsem krásně toleroval - pravda, nikdo si mě moc nevšímal a nikdo neotravoval. Ale co panička považovala za obrovský úspěch - byl tam i kokřík Škubánek a já se ho nepokusil zabít.... Kokra! Ty fakt nemám rád... Stejně jako knírače... Takže si nechám za odměnu něčím dobrým zaplnit bříško :o) Odpoledne panička lezla doma po oknech a všechny umývala... Dokonce i mojí část u dveří na terasu! Drzoun! Já si to tu konečně udělám k obrazu svému a ona to klidně umyje! No nic, už dvě hodiny sedím na rohožce, štěkám a dělám si zase razítka čumákem na sklo :o))) A zítra ráno, až padne rosa, jí udělám zvenku parádní dvě bahnácký jagojezevčí tlapičky :o))

27.3.2011 Panička mi zase domluvila neposlušnost, ale dneska nějak nemám na ostatní pejsky náladičku, tak prudím, ale panička je zase v klidu. No, odkroutil jsem si to tam, ale na volno jsem s ostatními neběhal, sešla se totiž partička, které bych se s obrovskou chutí pověsil do vousů :o) Po neposlušnosti jsem šel ještě na hodinu agility... Jako přátelé, to byla sranda :o) Já mám prý vědět, kterou tlapku mám pravou a kterou levou, chaaaa! Jasný, udržuju si image, takže se občas zapomínám a čuchám (teda já jsem čuchal skoro celou hodinu :o)), ale jinak jsem celkem šikovný. Panička mi zase dělala ostudu, utíkala se mnou na překážky, já jich pár dal, jenže pak mi něco zavonělo... Šel jsem si čuchat a panička se slovy, ať se aspoň dívám, ať vím, jak to má vypadat, skočila překážku vzorově za mě :o))

26.3.2011 Dneska mě panička vytáhla na další psí akcičku. Celý týden bylo super počasí, ale dneska se to pokazilo a hodně se ochladilo. I tak nás to ale neodradilo. Máme sraz v devět ráno na cvičáku, tak jsem fakt zvědavý, kdo byl od té dobroty a vylezl z vyhrátého sypku, aby po zimě vyhnal z kožichu pavouky :o) Partička se sešla úctyhodná, jen Monča nevzala Václava se Zdeňkem - mé stafordí kamarádíčky z Mácháče. Ale druhá Monča vzala Dádu, ten zas vydá za deset Zdeňků a Václavů :o) Vydali jsme se do nedalekých lesů, všichni lítali bez vodítek a já a Dáda jsme to vzadu jistili s vodítkem a ošatkou na frňáku :o) To víte, já se v lese pilně věnuju lovu, tak nějaká moc volnost nehrozí... Navíc ve skupince volně poletujících psů - některých velikosti dvaceti jezevecků :o) Po procházce páníčci grilovali a my pejskové jsme nabírali síly na hodinu neposlušnosti :o) Na cvičáku jsem strávil celý den, protože panička pak šla ještě naší šéfové pomoct s výcvikem jejích stafích štěňátek a já šel za odměnu ještě na jednu neposlušnou hodinu :o)

15.3.2011 Páníčci odešli do práce, tak usilovně přemýšlím, čím zabiju čas. No nic, bejvák si ničit nebudu, revír jsem prošel a všechno je v pořádku, žádná škodná. U paničky - vlastně u mě - v posteli jsem si z peřiny uhrabal pořádné hnízdo. Nemyslete si, ono to není tak jednoduché si nastlat, aby vás nikde nic netlačilo! Pod sebe jsem si nastlal paničky pyžamo a odpoledne jsem věnoval olizování privátních partií :o) Pyžamo jsem paničce oslintal tak, že ho rovnou odnesla do pračky, když přišla z práce. A tady vidíte, jak dbám na čistotnost své smečky a tím i na zdraví všech jejích členů. Starám se nejen o to, aby si včas vyprali prádlo, ale také musím dohlížet na pravidelný úklid podlah a převlékání povlečení. Když už to fakt nejde, tak venku proběhnu blátem, pak skočím do obýváku, případně do postele a nastoupí mop a pračka :o)

13.3.2011 Panička byla venčit v Maršovicích. A podařilo se jí vytáhnout na procházku Oskárka, kterému rok trvalo, než byl trošku ochotný jít na vodítku, takže úspěch veliký! A já zatím doma nabírám sílu, abych jí mohl během noci oplatit to, že mě nechala odpočívat :o) Ale co, už by mohla za tu dobu být zvyklá, ne?! :o)

12.3.2011 Ráno mám nástup na cvičáku. Přijela moje láska Kendy a taky ještě další úžasná světlá fenečka, ale černým mráčkem na obloze je Bakoun a Sam... S Bakounem a Dádou jsme taková trojčička, která musí udržovat všechny ve střehu a prověřujeme sílu vůle ostatních - to přijdete ke psovi, on vás drze očichá... No a když to trvá déle, než je zdrávo, zavrčíte, pes nic, čmuchá dál, tak skočíte a stane se z vás v mém případě osmikilový piercing do čumáku :o) Pak nastoupí panička a jde mi zachraňovat kožich... Přece jen si vybírám exkluzivní kousky :o) Dneska jsem prověřil Sama. Jako ten pes je zatím snad ze železa... Já útočím a on z výšky kouká, co to jako má být... A taky to je zdravé, ono jak ohrnu pysk a provětrám zub, tak mi aspoň pak není cítit z pusy, protože žvýkačky mi panička odmítá dávat :o) Ale jinak jsem vystřihoval celkem obstojně a ostudu jsem si neuřízl. Po cvičáku jsem šel rovnou do lesa na pořádnou procházku. A představte si, že jsem v lese potkal kance. A z jaké blízkosti! Takové prase jsem ještě v životě neviděl! Panička mě moc chválila, že jsem pěkně tiše vyšlapoval a neptočil, takže jsme se s panem kňourem tiše minuli a každý si šli po svém. Pak jsem ještě celé odpoledne lítal po zahradě :o)

10.3.2011 Zase kadeřník! Připadá mi, že ke kadeřníkovi chodím častěji jak panička - takže... buď mi pekelně rychle roste chlup nebo na sebe panička kašle :o) Leze na mě jaro, takže zlobím víc než jindy. Třeba ráno lítám po zahradě a trvá mi strašně dlouho, než se vyvenčím. Taky pokaždé paničku poskáču - běhám totiž kolem ní kolečka, vrčím, stěkám, pak k ní přiběhnu a buď se od ní jen odrazím nebo vyskočím a zakousnu se jí třeba do ruky nebo do bundy a letím dál. Panička pak vypadá jako otrhaná špindíra, na kalhotách má obtisky mých tlapek a tuhle jsem jí natrhnul bundu :o) A abyste si nemysleli, že jsem nějaká hloupá hromada chlupů, tak odraz od páníčka je prvek z dogfrisbee a já se ho naučil úplně sám v rámci záškodnictví! Ale zpátky ke kadeřníkovi... Většinou Kátě (to je moje vizážistka, pedikérka a stylistka) věnuju pár vteřin, ale dneska jsem se rozhodl, že jí nedám ani vteřinu :o) Venku všechno voní, slunko hřeje a já mám někde zevlovat na kadeřnickém stole? No to ne jako...! Zlobil jsem strašně, ale i tak mě ostříhala! Panička mě držela, já různě lezl a Káťa stříhala, kde se zrovna dalo, ale zvládla to i s drápkama. Takže kdybyste měl někdo živějšího pejska, rád předám kontakt, protože moje kadeřnice prošla zkouškou trpělivosti a zručnosti na jedničku :o)

26.2.2011 Dnes jsem pustil domů, tím myslím do domu a dokonce i k prázdným miskám, poprvé jiného pejska - Tedíka. Lítali jsme spolu asi hodinu po domě i zahradě, až Tedík odpadl. Prý to bylo prvně, co nějakému pejskovi nestačil. No jo, asi ještě v životě nenarazil na jagojezevce :o) A pár fotek z odpoledne je ZDE.

3.2.2011 Panička Alfa má nového kámoše. Bydlí těď jinde, tak má jen pana hroudu Montyho a našla ve sněhu Krysáka, který někomu vypadl z kapsy. Jel jsem na seznamovačku. Jako psy kosím na první nášlap, ale s panem hroudou jsme se teď (takže na druhý pokus) spřátelili a dokonce i s Krysákem. Ten si s kočkou moc neužije, protože je akční jako já a kočka je spíš povaleč, ale spolu nám to klapalo přímo báječně :o) Důkaz našeho přátelství je ZDE

15.12.2010 Je celkem pozdě večer a panička zase něco kutí na počítači v obýváku. Ano, jsem jagojezevec a většinu času strašně škodím, ale mám taky slabší chvilky, kdy potřebuju popálit trochu cukříku. No a tak v pravidelných intervalech chodím z ložnice, kde se snažím odpočívat, do obýváku. Fakt nechápu, že nerozumí! Stejně to dělá naschvál! Vždycky přijdu, vysunu jen hlavu a půl těla, zbytek nechám schovaný za skříňkou a upřeně čučím. Pak odejdu do ložnice a za pět minut zase přijdu… A nic! To mám jako podat kolkovanou žádost nebo co mám udělat, aby se už konečně zvedla a šla za mnou!?

 
27.11.2010 Začíná pomalu advent, tak bych měl zapracovat na PF. Dostal jsem úžasný nápad, že se obětuju a nechám se vyfotit u perníkový chaloupky – ručně dělaný. Abych měl jako tu čumkartu originální. A tak se panička kvůli jedné fotce peklovala celých pět večerů s chaloupkou. Ale výsledek stál za to. Chajdička se nám opravdu povedla. Jasný, panička dělala špinavou práci a já dohlížel na kvalitu :o)) TADY se můžete pokochat, jak jsem šikovný...

17.11.2010 Akce ančovička. Moji drazí majitelé opět pojali dojem, že by bylo dobré zařadit do jídelníčku něco málo od ryb. Tentokrát vybrali ančovičky. Opět jsem pilně dohlížel na manipulaci s hlubokomraženým výrobkem, hlídal jsem proces “ohřevu” na pokojovou teplotu a opět jsem jednu tu potvůrku nafasoval. Jenže tentokrát jsem paničku neoblafnul. Přesně věděla – od akce chobotnice, co chystám a osobně dohlédla na to, že jsem toho smraďocha zdlábnul bez pováleníčka se v něm… Ach jo… A ta ryba tak voněla!

16.10.2010 Fryštácký dogtrekking. Tak a je to tady. Panička nekecala a v pátek se přesunujeme na Moravu. Počasí celkem hnus, tak jsem zvědavý, co mě čeká. Ráno startovali longaři – to jsou ti, co šli 90 km. Mimochodem i maršovická Arya. My měli večer prezenci a meeting. Najednou přiletěl zpocený chlápek s čelovkou na hlavě, všichni se začali smát, že jako Karel je tu… Jo, Karel odstartoval ráno, běžel celou cestu a večer už byl v táboře… No, já budu asi rád, když to dám do neděle se startem v sobotu ráno, a to půjdu jen 40 km. Opět jsme si po měsíci střihli s paničkou společnou noc v chatičce, tak jsme opět spali asi dvě hodiny. Jako já to nedělám schválně, ale přece jen ji musím pořád testovat, v jaké je kondici, když má vyrazit na tak dlouhý pochod. Co kdyby mě musela nést, že jo :o)
Je sobota ráno a my vyrážíme. Parádička! Počasí v pohodě, trasa super, trochu kopce – však se jde v horách – ale pohodička. Dáváme častější a kratší přestávky na občerstvení. Jde se mnou i kamarád Alf. Oběma nám to skvěle šlape. Můj páníček to sice už před půlkou vzdal, ale já s paničkou a s Alfem a jeho páníčkem jsme to došli a dokonce v naprosto úžasném čase :o) Z téhle akce jsem byl nadšený. A další jagojezevčí trik... Do cíle jsem utíkal, pak si pořadatelé napsali, že jsem přišel v pořádku a v časovém limitu (dokonce s velkou rezervou, takže jsem neudělal ostudu), pak mě panička vedla do chatičky a já jak viděl známou louku, začal jsem se ploužit tak, že byste mi dali korunu. V chatce jsem zapadl do postele na spacák a udělal jsem ze sebe úplného gumáka, pak ale panička vyndala masovou kapsičku a nebyl čas na komedie, lítal jsem po chatce (i když jsem měl přísun dobrot celý den na občerstvovacích pauzách), skákal jsem metr vysoko, jako kdybych rok nežral :o) Pak jsem vdechl masíčko a zase jsem hrál chudáčka. Panička mi dala kabátek, abych neprostydl a já šel odpočívat. Panička šla taky na večeři. Trapně si s páníčkem mysleli, že dám pokoj, ale omyl, za hodinu jsem už zase vesele škodil, byl jsem agresivní na Alfa, když šel kolem mé chatky a v noci jsem samozřejmě musel hlídat, takže jsem spal zase asi dvě hodiny. Ale dobrý, panička zatim žije, nervy má taky v pořádku a já pokračuju dál v testování jejích hranic :o))
V neděli dopoledne bylo vyhlašování vítězů, skončil jsem osmý z patnácti! Na první pokus opravdu dobrý výsledek. Do cíle došla i Arya ve výborném čase. Ale víte, jako ruku na srdce, kdybychom se třeba víc snažili, tak by ten čas byl lepší, jenže my to šli pro radost a myslím, že i tak jsme náš útulek výborně reprezentovali. A trocha OBRÁZKŮ...

9.10.2010 A zase tu máme pochod v Maršovicích. Všichni sa baví na můj účet. Útulek mě totiž prodal jako hodného, klidného a mazlivého psíčka, co kamarádi s ostatními pejsky :o) Jasný, kdo by nebyl v depresi a zoufalství, když by podruhé přišel o domov a smečku, že jo... Ale stačily dva týdny v novém domově a rozbalil jsem to pěkně po jagojezevčím :o)) Ale nové páníčky mi vybrali dobře. Kdo ví, jak bych dopadl, kdybych bydlel jinde... No, radši nemyslet... Potkal jsem se na pochodu už tradičně s Fidem, Alfem, ale taky s Dastíkem a Maxem. No, já teda ty kokry fakt nemám rád, jsou celí rozskákaní, rozvlnění a větší než já… Mám rád jen Dastíka. Ten je už starý dědulka, tak je v klidu a tolik mi nevadí. Až jsem se skoro zapomněl prát, ale rychle jsem si spravil reputaci útokem na Alfa :o) Pochod jsme měli jako přípravu na dogtrekové závody, na které pojedu za týden. Takže jsme šli opravdu hodně v tempu a došli jako první.

Odpoledne jsme jeli na cvičák, kde jsem se účastnil závodů a skončil jsem pátý! No tomu říkám úspěch. Splnil jsem úplně všechno včetně aportu buřta – tomu teda nevěřil vůbec nikdo :o) Na všechny jsem pilně prudil, takže super den, trošku jsem tu provětral náladičku. Bohužel jsem se nemohl přičinit během večerního buřtění, protože jsem musel na veterinu. Mám totiž nějaký zánět v očičkách, tak mi to snad rychle spraví.

27.9.2010 Akce chobotnice. To si panička objednala u kamarádky ryby a měla v mrazáku ještě chobotničky z minula, tak se rozhodla, že z nich něco udělá. Celý den jsem pilně dohlížel na proces rozmrazování a hlídal jsem, aby se ty potvory třeba nezkazily. Panička večer vzala chobitnice, jednu takovou pěknou a větší z nich oddělila a dala mi jí na přilepšenou. Hned věděla, že je něco špatně, protože normálně vrtím ocáskem, očka mi svítí a hned syrové masíčko slupnu. U chobotnice jsem stál jak přikovaný, vůbec jsem nevrtěl, jen jsem čučel, panička mi dala tu potvoru, já sklapnul sosák jak krokodýl a schlíple odešel. Takže bylo jasné, že mám něco za lubem. Jenže panička musela rychle zpracovat ty ostatní potvory, a tak neměla moc času mě sledovat. Za chvilku se otočila, koukla na koberec pod jídelní stůl a viděla, jak se tam celý šťastný rozvaluju. Divila se, že jsem tu chobotnici už vdechnul. Chaaaaa, takovej omyl! Jasný, tajně jsem jí odnesl na koberec a pořádně se v ní vyvoněl :o))) Na to, že panička týden před tím vyprala koberce, byla úplně v klidu, tu potvoru sebrala (spíš vyloupla z koberce), mě vykoupala, protože jsem smrděl jak měsíc stará ponožka a jelo se dál :o)
 
21.9.2010 Jsem vážně nemocný. A jak se to stalo? V neděli jsem skočil na cvičáku z lávky, z toho nejvyššího místa a od pondělí mám na hlavě hodně divnou měkkou bouli. Panička říkala, že jelikož mě to nebolí, nemám tam krevní výron a nevypadá to ani jako štípanec, tak to budem sledovat a pojedeme kdyžtak na veterinu. No, panička je celá špatná, že jsem konečně šťastný, trochu ovladatelný a najednou tohle. Už pomalu viděla, že mi budou muset odvádět mozkomíšní mok… V úterý boule pořád je, večer trochu menší. Tak se panička trochu zaradovala, dneska ráno byla ale boule zpátky v plné parádě… Večer panička už pomalu chystala auto, přiletěl jsem ze zahrady a boule byla o hodně větší, než když jsem šel ven. To už se paničce nezdálo, vzala mě do koupelny, páníček nebyl doma, tak vzala jeho strojek na vlasy a šla mi to místo vyholit s tím, že kdyby mi na veterině něco dělali, tak mi budou stejně holit hlavu. Nejdřív to vzala trojkou, to mě stříhá Káťa – moje osobní kadeřnice. A světe div se, odpadlo půl hrsti chlupů a já byl rázem zdravý :o)) To víte, já na tom stříhání vůbec nepostojím a panička pokaždé říká, že se vůbec diví, že z kadeřnictví odcházím ostříhaný. No a jak jsem se mlel a dělal blbosti, tak jsem měl ten kousíček hlavy ostříhaný trošku jinak než zbytek :o) Takže všechno dobře dopadlo a já škodím dál :o)
 
18.9.2010 Kralupská ťapka… Další skvělá akce plná legrace a zaměstnání. Fido, Alf, Max a já jsme šli 10 kilometrový pochod v Kralupech s mnoha stanovištěmi, na kterých vždy plnil úkol páníček i pejsek. Příprava skvělá, úkoly taky… Jen jsem toho moc nesplnil, ale i tak jsem skončil 18. z nějakých 45 pejsků. Vyhrál jsem soutěž o nejmenšího pejska (samozřejmě s největší duší), zjistili, že měřím jen 28 cm… No, všichni si mysleli, že jsem větší :o) A teď další paničky kiks… Poslední soutěž se týkala poznání několika předmětů se zavázanýma očima – samozřejmě hádali páníčci. A po předmětech měli poznat psí rasu. Na stůl před páníčka postavili vybraného pejska, a ten po hmatu měl poznat rasu… No, panička měla samozřejmě uhodnout mě a ona mě nepoznala! Pořád říkala – ouška jsou teriéří, ale ten dlouhý ocásek, to je hladkosrstý foxteriér! Ale ten ocásek a taky je ten pejsek nějaký nízký na foxíka… A rasu mám uhodnout, jo? No tak foxteriér… Ale nějak se mi to nezdá… To je, co? Rok se se mnou pekluje a teď mě ani nepozná a myslela si, že jí tam šoupnou na uhodnutí čistokrevného psa! Já jsem přece pan pes! :o)
Po ťapce jsem se jel podívat k paničce Alfa, která byla nemocná a bohužel nemohla jít. Má dvě kočky – jednu takovou vystresovanou plašanku a pak obrovskou chlupatou hroudu. Jako s naší Gábinkou jsem v pohodě, ale pan hrouda jen seděl a upřeně mi čučel do očí. Udělal jsem všechny přátelské pokusy o sblížení a navázání přátelství. Bohužel marně, hrouda jen čučel, tak jsem se naštval a musel jsem na vodítko :o)) No tak pravidla jsou jasný, ne? Upřený pohled do očí = výzva k boji :o) A jestli má pan hrouda Monty jiný názor, měl mi to říct.
 
10. – 12.9.2010 Naše psí škola pořádá další výjezd. Tentokrát to jedeme prošmejdit do Machova Mlýna za Rakovníkem. Začalo to opravdu skvěle. Vyrazili jsme pozdě, protože páníčci museli být v práci, pak začal neskutečný liják a my píchli kolo, takže po prvních deseti kilometrech zastávka a výměna kola. Pak jsme se doslova táhli půl hodiny za kombajnem a nakonec jsme zabloudili, takže jsme dojeli za tmy až pozdě večer a ještě po turistické značce lesem. Pokaždé jsme kousek popojeli, pak se páníčci šli podívat, jestli projedeme dál, zase jsme popojeli… A tak pořád dokola, až jsme dojeli do vesnice :o) První noc byla hrozná, pořád jsem lozil do spacáku, ze spacáku, taky jsem musel hlídat… Ale protože jsem ostříhaný a bydlím doma v teplíčku, tak mě panička nemohla nechat venku bez spacáku. No, spali jsme asi dvě hodiny, nad ránem jsem chtěl vylézt ze spacáku ven, ale to už byly jen 4 stupně, na nose se mi ihned udělala jinovatka, tak jsem to ihned zase otočil na tlapce a šupal pěkně do spacáčku. Ale ta drzá panička mě za hodinu táhla na stopu! Jako rosa, zima, mlha, všude plno psů, tak jsem byl otrávený jak šváb a prudil jsem jak to jen šlo :o) To bych taky nebyl já, že… Jinak jsem měl ale víkend plný výletů a procházek po okolních lesích. Fakt super. Pak jsem šel na houby a našel jsem tolik bedel, že ani tak nějak nebylo, kdo by je všechny odnesl. Dalo by se to sbírat kosou rovnou do nůše :o) V neděli jsme před obědem sbalili věci a pak šli ještě na kávu do restauračky. Jasný, zase jsem to tam pěkně pilně provětrával, ale už jsem byl moc unavený, a tak mě panička vzala na klín, hlavu jsem měl opřenou o její rameno a čučel jsem do zeleně. I tak jsem si ale pořád vrčel pod fous a všichni se mi smáli! Doma jsem si v klidu odpočinul a za hodinu jsem už byl zase zpátky ve své jagojezevčí kůži a náladičce :o)
 
21.8.2010 Pilně chodím na houby. To je vám legrace :o) Panička se mnou prolézá každé roští, kam se normálně vůbec nedostanu! Akorát se tedy přiznám, že když najde plný plácek hub, tak jí strašně dlouho trvá, než je sesbírá. No, snad se zlepší, protože jinak se mi ta krev v žilách uvaří. Chápete to, ona ty oslizlouny oranžové ještě v lese ořezává a čistí, jako – když je teda všechny tak nutně potřebuje – by je nemohla prostě všechny rychle otrhat a doma je třeba oprat ve vaně… A prostě jí to nevysvětlíte, a to jsem se snažil celé dlouhé dopoledne!
 
Sbírám houbičky :o)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
  
20.8.2010 Dneska je moc smutný den. Míšánek zemřel…:o( Ano, všichni jsme věděli, že je už moc starý, ale stejně chybí. Byl to štramáček, kterému svítila očička a vlála mu ouška, když utíkal do lesa na procházku. Měl ale štěstí a vůbec se netrápil, do konce života byl u své milované paničky v náručí a na sklonku života poznal, že lidé nejsou jen zlí, protože měl milující rodinu a skvělý domov.
 
15.8.2010 Dneska jsem to jel zase po roce rozštípnout na voříškiádu do Loun :o) Loni jsem se celý den jenom pral, ale letos jsem se vyprsil. Vystartoval jsem jen párkrát, během předvádění v kruhu jsem šel přímo ukázkově, celou dobu jsem vydržel spořádaně sedět u nohy – změna proti minulému roku, to jsem dorážel na sousední fenku a útočil na sousedního pejska tak, že pana moderatora Srstku nebylo skoro slyšet :o) Kromě výstavy jsem byl přihlášený i do sranda agility závodu… No jo, já to vyhrál! Vím, že panička mě má moc ráda, tak jsem se zakousl, neudělal žádný ze svých kousků a šlapal jsem jak hodinky z jagojezevcova. Panička pak hrdě říkala, že se až divila. Vystartoval po mě pes a já si ho vůbec nevšiml a byl jsem pořád tam, kde jsem měl být a kde mě panička během závodu potřebovala. No pýchou jsem málem puknul, co vám budu povídat… :o) Tady vidíte, že i původně zabiják - samozřejmě v rámci svých možností - může i celkem normálně fungovat... Za dodržení určitých bezpečnostních pravidel :o)
Video z překážkového běhu naleznete ZDE.
 
 
 
15.7.2010 Dneska jsem se rozhodl, že pomůžu páníčkům s prací na zahradě. To aby měli na mě dostatek času… Páníčci byli přes den v práci a já pilně studoval v knihách o zahradě, jak se vlastně ta údržba dělá. Zjistil jsem, že dělám dobře, když pravidelně několikrát denně zalévám a hnojim květenu :o) Ale zjistil jsem, že má péče není dostatečná. Pro dnešek jsem se tedy rozhodl, že se budu snažit provzdušňovat kořeny a začal jsem libečkem :o) To vám byla sranda! Hlína lítala i se žížalama až do půli zahrady, to páníčci čučeli, když to viděli. Ale v pohodě, lopata to spravila, kytka přežila a já hold zahradníkem nebudu, no…
 
8.7.2010 Dobré zprávy od paničky rodičů – Míšánek je štramák a Galenek taky :o) Víte, on Míšánek nechtěl celých 7 týdnů jíst, tak mu jeho panička denně vyvařovala kuřátko s rýží a mrkvičkou. To bylo jediné, co občas pozřel. Po sedmi týdnech ho doslova ukecali, aby se vykašlal na smutek, Míšánek začal jíst granulky, šunku, sýr a všechny psí dobrůtky… Hodně se zlepšil a začal se radovat ze života. Tak jsou teď s Galenkem naprosto skvělá dvojka dědečků!
 
28.6.2010 Páníčci šli do práce a já se nešel ani rozloučit. Pořád dospávám a ještě nějakou dobu budu :o) Panička mě vzala večer na procházku do města. Potkali jsme tam jednoho pejska – hladkosrstého foxteriéra – a já si ho nevšímal. Pak jsme se očuchali a šli od sebe... Změna, co? Před týdnem bych se mu s chutí zakousnul do hlavy. Cestou jsme se zastavili ve zverimexu na dobrůtku a na návštěvu. Vůbec mě tam nepoznali, jak jsem byl v klidu. No jo, asi mě ten týden fakt změnil.
A co mi to všechno v novém domově dalo?
- po osmi měsících jsem začal spát osm hodin v kuse
- po osmi měsících jsem se přestal panicky bát ohně
- po osmi měsících jsem udělal „lehni“
- po deseti měsících jsem se přestal bát cestování v autě
- začal jsem si hrát s čenichama
- zlepšil jsem se v poslušnosti, zvládám odložení v leže, obraty a přivolání
- přesvědčil jsem se, že umím plavat
- umím jezdit vlakem a lodí
- mám neskutečnou výdrž
- už nemám panickou hrůzu z ostatních psů
- naučil jsem se trochu odpočívat i venku
- jsem tak dobrý v pachových pracech, což je nejtěžsí forma výcviku, že mě panička bude připravovat na zkoušky
- v pátek 2.7.2010 oslavím rok v novém domově :o)
Jsem na sebe i páníčky moc pyšný a oni jsou zase pyšní na to, že jsem jejich. Pořád jsem paničky jezeveček, i když mi třeba všechno nejde hned. A já hlupák si myslel, že mě chtějí někam odložit... Už teď se těším na další společnou akci...
 
27.6.2010 V sedm mi panička zase šlápla stopu. Tentokrát nejdelší, jakou jsem kdy šel, ale zvládnul jsem ji na jedničku. Všichni ostatní byli už tak zničení, že jsem stopoval úplně sám. Hned v osm byl výcvik. Šel jsem rovnou ze stopy, takže jsem byl už unavený a moc se mi nechtělo pracovat. Ale panička věděla, že to nedělám schválně. Dneska byl můj velký den. Celý týden mě totiž panička v lese pouštěla na volno bez vodítka. S nikým jsem se nikdy nepopral a vždycky se vrátil. Dneska se ale něco zlomilo a já si poprvé hrál se Sivim. Vzájemně jsme se honili, vrčeli jsme, pošťuchovali se. Prostě jsem se překonal to, že pejsek ve hře je nebezpečný :o) Po obědě jsme sbalili věci a vydali se domů, kde jsem odpadl do postele, abych nabral sílu, protože ten týden byl opravdu náročný.
 
26.6.2010 V sedm zase stopuju. Dneska už mám stopu těžší, protože nemám pamlsek v každé šlápotě. Navíc mi dali odstup od vyšlapání 25 minut. Ale nevadí, jdu zase bezchybně. Po snídani se jdu podívat na obrany a pak na poslušnost a agility. Dneska přijela i Bonnie, která už má z agility závodů první cenu. Nenechal jsem se zahanbit a celou trasu taky zvládl a parádně. Až všichni koukali. Odpoledne vyrážíme s páníčkama na výšlap na Bezděz. Skoro nikdo nechtěl jít, takže se přidala jen panička Loly a panička Akiho, ale bez pejsků. Výšlap jsme s páníčkama zvládli za deset minut. Páníčkové sice nahoře ždímali trička, ale já byl štěstím bez sebe. Byl jsem na sebe moc pyšný :o) Na hradě jsem šel na prohlídku. Akorát do kaple jsem nesměl, ale panička se mnou počkala venku, takže pohoda. Taky mě vynesla na tu jejich nejvyšší věž. Vyšel jsem 162 schodů a vůbec jsem se nezadýchal :o) To jste měli vidět nahoře ty pohledy, když se ze dveří vykutálel jezeveček. Samo jsem mlčel jako hrobka a nikomu jsem neřekl, že mě tam odnesli :o)) Večer jsem šel zase na procházku do lesa a pak s páníčkama a ostatníma pejskama na závěrečnou párty.
 
25.6.2010 V sedm jsem zase na stopě a dopoledne před výcvikem se jdu podívat na obrany. Jelikož do neznám, spokojeně si lezím pod stolem a nabírám sílu. Ostatním to jde parádně. Na konci hodiny obrany to šla panička zkusit i se mnou, jenže jsem jagojezevec, takže se zakusuju (teda kromě psů :o)) jen do svých hraček a peru se jen s páníčkama a ostatní do hry neberu. Pan figurant ale říkal, že vzhledem k rasám mojí maminky a tatínka a tomu, co mám za sebou, je to dobře. Následovala hodina poslušnosti, pár překážek a oběd. Po obědě mi panička řekla, že pojedeme na výlet... Tentokrát lodí, kterou jsme měli pronajatou jen pro sebe. Choval jsem se skoro vzorně. To víte, paničku a věci si pořád hlídám, ale už to není tak hrozné. Po projížďce jsme se šli osvěžit ke stánku, kde jsem hlídal lavičku spolu se Zdeňkem a jeho bráchou Václavem (oni jsou sice papíroví stafíci, ale jako štěňátka se měli moc špatně a dostali se do útulku, odkud si je vzala jejich současná panička – v novém domově jsou o dva měsíce déle než já). Páníčkové si trapně mysleli, že ta lavička je přišroubovaná k zemi, takže nás uvázali a šli pro pivko a párek v rohlíku. No jo, jenže kolem šel pes a my se na něj šli podívat – i s lavičkou :o) Panička zase vypadala jak prase a dělala mi pěknou ostudu. Šla totiž chytat lavičku s párkem v ruce a celá se zapatlala od hořčice – šmudla jedna... :o) Pak jsme šli plavat. No... tak plavání nemusím... Vody jsem si párkrát líznul, ale plavat jsem nechtěl. Panička tam vlezla a já jsem byl se Zdeňkem a Vaškem uvázaný u stromů na pláži. No mohl jsem se tam zbláznit – panička ve vodě = nebezpečí a musím ji zachránit. Takže jsem pak šel do vody s paničkou. Celou jsem ji zdrápal. Ale jí to nevadilo. Vzala mě dál od břehu a pak jsme spolu plavali na břeh. Plavat teda umím, ale radši mám procházky, honičky, čmuchání... A panička to bere a respektuje. Večer jsem šel zase na procházku do lesa.
 
24.6.2010 V sedm zase stopuju. Opět bez chyby. Po snídani si jdeme všichni sbalit věci a vyrážíme autem na oběd do Jestřebí do stylové hospůdky, kam můžeme i my chlupatí a čtyřnozí a taky nás čeká výlet na místní vyhlídku na skále. Jako jediný pejsek jsem se byl podívat nahoře, protože mě tam panička odnesla :o) Na obědě jsem se choval vzorně. S Dastíkem, Sivim a Izinkou jsme byli u jednoho stolu tak, abychom se pod ním nepotkali. Vzájemně jsme se respektovali, tak všechno proběhlo v pořádku. Tam jsem jel kvůli socializaci v autě s Áťou a zpátky s Dastíkem a Sivim. Jsem pašák, zvládnul jsem to na jedničku. V boudičce jsem se pak ani neotočil. Panička sbalila dobrůtky a už jsme si to štrádovali na cvičák, pak na večeři a procházku.
 
23.6.2010 V sedm jsem zase na stopě. Paráda, čuchám jak o závod a bez jediný chybičky jdu na cíl. Šňupák mám fakt dobrej. Dneska pojedu prvně vlakem. Čeká nás totiž 18 km výlet. Jedeme do Srní, pak půjdeme do Zahrádek a přes rezervaci „peklo“ do České Lípy. První sranda byla na nádraží. Všichni jsme totiž koukali na vlak s tím, že není náš, pak strojvedoucí přehodil cedule a odjel. No nic, zasmáli jsme se, šli jsme na pivko a pejskové se trošku prospat před dlouhou cestou a za hodinu nastoupili do vlaku. Všichni pejskové zvládli cestu na jedničku a pochod taky. Já jsem šel první se Zdeňkem. Výborně jsme si sedli – nejvetší a nejmenší pejsek :o) Cestou jsme pořád hledali hospůdku, kde bychom poobědvali, ale nakonec jsme skončili ve smíšence, udělali jsme si malý piknik v trávě na návsi v Zahrádkách a pokračovali do pekla a Lípy. Po návratu a večeři mě panička ještě vzala na procházku. Připadám si jako v ráji.
 
22.6.2010 Už v sedm ráno nastupujeme s paničkou na stopu. To víte, musím trénovat. Trošku jsme to pokazili, ale nevadí, zábavička byla :o) Taky jsem se tam zase potkal s kámošema Akim, Lolou, Atillou, Eliškou a Kájou. Po snídani jsme vyrazili na cvičák a přes hodinu pilovali poslušnost. Jako bonus jsme si na závěr dali pár překážek – jasný, byl jsem nejrychlejší :o) Na oběd mě páníčkové zavřeli v boudičce, abych mohl odpočívat. Jenže mi nechali pootevřené okno, abych tam měl čerstvý vzduch. Tak jsem nelenil, z okna jsem vyskočil (proč taky trénuju agility, že jo :o)) a pro páníčky si na oběd došel – stopy mi jdou :o) Po obědě jsme se šli chystat na maškarní. Konečně vím, na co panička malovala doma týden trička, sháněla doplňky a mně připravovala obleček. Panička se teda fakt vymódila. Sehnala si sadomaso náhubek, na hlavě si udělala pořádnej rozcuch a nastříkala si vlasy na modro-stříbrnou... Fakt mazec. Šli jsme za zabijáky – no uznejte, třeba za berušku bych jít nemohl, to by byla potupa :o) Dál soutěžil pejsek Aki – pan doktor s paničkou jako pacientem, Lola šla za vlka převlečeného za babičku a panička dělala karkulku, Hugo šel za záchranáře, Amálka za miminko, Zdeněk za boxera a Áťu panička pomalovala barvou tak, že vypadala jako tygr a její panička šla za lovce... No obrovská legrace. Porota to měla moc těžké, a tak jsme vyhráli všichni – a myslím, že právem. Všem nám to moc slušelo. Po maškarním jsme šli zase na dlouhou procházku. První den jsem rarašil, ale teď jsem se naučil využívat každou chvilku k odpočinku.
 
21.6.2010 Páníčkové naložili všechny věci do auta a pak i mě... Tak teda nevím... Pořád se tváří v pohodě, paničce věřím, tak mě snad nepodrazí. Po dvou hodinách v autě vystupujeme někde, kde to vůbec neznám. Jsou tu i ostatní pejskové a mají velký boudičky, žádný kotce. A oni v těch boudičkách mají i páníčky! Tohle teda není útulek? Páníčkové vybalili všechny věci, přidělili nám taky boudičku a spolu s ostatníma pejskama jsme vyrazili na procházku... Teda omlouvám se za počáteční nejistotu a obavy, že mě páníčkové šoupnou do útulku. Tady se mi fakt líbí. Hned na začátku jsem se skamarádil se stafíkem Zdeňkem (má bráchu Václava, ten přijel ve čtvrtek), Atillou, boxerkou Amálkou, Eliškou a Kájou. Fakt super, prošli jsme se přes hodinu a přišli jsme k místu, kde bylo strašně moc vody. Ostatní – kromě Atilly – tam skákali jak blázni, ale já se jen opatrně napil. Po vycházce jsme šli na oběd – dokonce i my pejskové jsme mohli do restaurace. Následovalo ještě několik procházek a panička mi vysvětlila, že jsem na první dovolený, že mě opravdu nikam neodloží a naopak tu bude samá zábavička a spousta pejsků.
 
20.6.2010 Tak jsem si už bláhově myslel, že mám opravdový domov, ale jak se zdá, páníčkové mě chtějí vyšoupnout :o( Balí mi všechny věci, hračky, dobrůtky, vodítka a dokonce i pláštěnku... Ach jo... Kdy už konečně budu mít to štěstí, že budu bydlet napořád? Vždyť jsem zlobil úplně standardně jako jindy, ještě před chvílí jsem byl paničky jezeveček a teď mi balí kufry... Bojím se, co bude následovat, sleduju páníčky, tváří se, že není problém, a že se nemám čeho bát... Jenže... zkušenost je zkušenost, už to tu bylo dvakrát a potřetí do útulku nechci, protože v novém domově jsem moc šťastný...
 
květen 2010 Nuda největší. Počasí přímo volá po výletech a panička se učí! Ale pořád! Prej zkoušky… No co, co… Mě taky čekají a rozhodně se nepředřu. Tady shniju a zemřu na nicnedělání… Ach jo… Copak tohle může někdo jako já vydržet? Jasný, po pár hodinách jsem začal otravovat, ale panička se drží, v jedné ruce provaz, který se já snažím ukrást, v druhé knížku a jde to :o) A léčba? Když už to opravdu nešlo, přisly na řadu dvě hodiny rychlé chůze lesem :o))
 
24.4.2010 Soutěžíte rádi? Tak se k nám někdy přidejte! Abyste věděli, dneska se koná soutěž “O drahelskou tlapku”. Neznáte to, co? Nevadí, já taky nevěděl, do čeho se zase s paničkou ženeme, protože to byl teprve první ročník :o) Kynologický klub v Drahelčicích uspořádal soutěž ve stylu dogtrekových závodů, takže jsme celé dopoledne lítali po místním lese. Si ale nemyslete, že jsme poletovali jen tak, to zase ne. Po cestě jsme řešili různé úkoly – pejsky čekalo přeskakování překážky a proběhnutí tunelem. A páníčci museli odpovídat na 11 otázek. No, co vám budu povídat… Otázka špatně = 3 trestné minuty… Zbabrali mi to úplně… Tolik trestných minut! Jediné, co paničku omlouvá je fakt, že se nevymlouvala na operované koleno, že by jako nemohla rychle chodit, ale i kdybych běžel a z té své jezevčí kůže vyletěl, tak bych nestál na pomyslné bedně (ceny se totiž předávaly na lesní cestě :o)). Vrtáci, měli by si doplnit znalosti. To já si vesele vyšlapoval a všechny úkoly jsem splnil na 120 % - jsem totiž ještě Alfovi stihnul zubem pročísnout chlup na čumáku jako bonus :o)
 
17.4.2010 Jarní pochod s pejsky v Maršovicích… No jo, tady opravdu nesmím chybět :o) Taky se tu mám potkat s novým kamarádem Tauem (Alfa a Fida už nepočítám). Panička říkala, že se mi bude líbit, tak uvidíme… Tau je opravdu vtipná lasička – chlupy žádné, na hlavě blonďatý pankáč s ofinkou a na sobě i na sluníčku svetr. Neprudí, neobtěžuje mě, tak ho mám rád :o) Pochod se zdařil, jdu hrdě v čele pelotonu, to víte jsem jagoš, tak musím pospíchat, aby mi náhodou něco neuteklo :o) Krásné dopoledne, sluníčko, akce, prostě pohoda… A navíc jsem zjistil, že mě tu úplně každý zná :o) Asi nějak víc zlobím nebo co…
 
3.4.2010 Panička má výročí – přesně měsíc od správky kolena :o) A jak slavíme? Středně náročný kopcovitý terén, Alf, Fido, parádní počásko a 20 km kolem Berouna :o) No nádhera! Panička se ani moc nebelhá, tak cesta odsýpá. Akorát Fido má na patnáctém kilometru celkem dost… Naštěstí došel v pořádku. Jo, naučil jsem ho jezdit autem. Do dnešního rána auto neměl moc v lásce a rarašil. Po výletě se až neskutečně těšil, až to zalomí do kufru a schrupne si :o)) No, tady vidíte, že i věčně škodící jagoš může vychovávat…
 
5.3.2010 Dneska je zvláštní den… Asi bych vám měl říct, co lidi dokážou udělat pejskům… Není to veselé čtení, ale konec je v tomto případě dobrý… V Maršovicích jsem kromě Cikinky a Cipíska, které jsem vzal na procházku, poznal i pejska Harryho. Harrýsek je už moc starý pejsek, do Maršovic přišel z jiného útulku, aby měl větší šanci najít domov. Přišel vyhublý, smutný – nemyslete si, v původním útulku se o něj starali, ale moc mu chyběl páníček, a tak stresem a smutkem strádal. V Maršovicích se během několika týdnů spravil, radoval se, ale bohužel se pro něj pořád nenašel nikdo, kdo by ho chtěl jako kamaráda domů. A tak se Harrýsek zase začal ztrácet před očima, hubl, vzdal jakoukoli snahu žít, koukal smutně skrze mříže kotce a na procházkách se jen ploužil. Pak přišel Harrýskův den D… Do útulku pro něho přijeli lidé, aby ho vzali domů jako společníka pro babičku. Ani nevíte, jakou měli všichni radost! Jenže paní Harrýska vzala a odvedla ho do útulku v pražské Troji. A tak Harrýsek zůstal zase úplně sám, s hlavičkou plnou zmatku, zrazený a v úplně cizím prostředí… V patnácti letech… S paničkou jsem tak poslední týden pořád koukal na internet a sledoval jsem Harrýskův osud. Panička nakonec přemluvila své rodiče a tak jsme vyrazili na odpolední výlet. Našli jsme útulek v Troji, vzali Harrýska na procházku a panička ho odvezla k rodičům (Já ho totiž nepustil do baráku, víte… Vím, asi bych se tím moc neměl chlubit, ale prostě to svoje si pořád hlídám, no…). Z Harrýska se stal Míšánek, nafasoval v novém domově nejen skvělou péči, ale taky skoro stejně starého kamaráda Galenka a ještě kámošku kočku :o)
 
19.2.2010 Jako lidi, dneska jsem vám málem udělal fatální chybu, která by mě stála ztrátu image! Panička ráno přišla, bez jakéhokoli upozornění předem řekla „lehni“... No a já si začal lehat! Jasný, 5 cm nad zemí mi naštěstí došlo, že poslouchám na první povel, tak jsem si rychle sednul a dělal jsem, že vůbec nevím, co po mně chce. Pak jsem vrtěl ocáskem, točil se na zadku, dělal blbosti a asi za dvě minuty jsem si na vteřinu lehnul (protože panička necukla a pěkně si počkala) – teda ukázkově jsem se rozvalil na bok :o) Musím se nad sebou zamyslet, skoro jsem zapomněl vyhodnotit, co je pro mě za daných okolností nejvýhodnější a až pak teprve třeba poslechnout! Ale co, i kdybych si lehnul, tak „vstaň“ pořád ještě nechápu vůbec :o) Panička má fakt nervy ze železa... Vím moc dobře, že jsem to dneska zakukal a ona ten fígl prokoukla, ale i tak na ten můj jagojezevčí zadek nevztáhla ruku. Víte, já jsem tady v novém domově ještě ani jednu nenakoupil, a že teda dělám věci! Jo, asi mi všechno trvá (kromě překážek – ty mám rád, tak jsem se je naučil skákat asi za vteřinu), ale pořád ještě nemám tu hlavu ovčáka a jsem jagojezevcem, takže si zkrátka musím všechno pečlivě promyslet, zvážit pro a proti a pak pomaloučku, polehoučku..... :o)) Ale panička se mnou pracuje tak, abych se nebál a všechno jsem dělal s radostí, a to je moc dobře...
 
18.2.2010 Tak se vám musím zase pochlubit... Byl jsem na letišti a tam jsem potkal Aranku, čubinku ze slovenského útulku - jasný, nepopral jsem se a dokonce jsme si zkrátili čekání hraním :o) Víte, já jsem se vůbec v chování hodně zlepšil, sice občas na někoho tasím zub, protože si nejsem moc jistý, co mám čekat a kvůli jídlu bych vraždil, ale jinak jsem někde úplně jinde, než když si mě panička přivezla z útulku. A představte si, ta panička bláznivá mě začala terorizovat s "lehni"... A má pěkně tvrdou palici, čeká třeba i deset minut, než si alespoň na vteřinu lehnu... No a další blbost, přes půl roku do mě hučí, že mám sedět, pak ležet a teď přišla s novinkou "vstaň". Jako vůbec nevím, co po mmě chce, takže si preventivně sedám, případně lehám :o) No, nemá to se mnou lehký, ale nevzdává to.
 
27.1.2010 Diplomka... Nevíte někdo, co to je? Panička tu do mě pořád hučí, že si se mnou nemůže hrát, že musí psát diplomku... Jako nuda největší. Strašně jí to trvá. Mně připadá, že toho má strašně moc, ale prý tam pořád hodně chybí. K čemu to jako má? Doufám, že to brzy napíše, protože jinak budu muset začít škodit a skákat jí z gauče na hlavu, aby věděla, že mě má :o)
 
9.1.2010 Na cvičáku jsem lítal hodinu ve sněhu a taky celou hodinu bez košíku :o) Sice jsem rarašil, protože tam byli samí velcí čenichové, tak co kdyby mi chtěli něco udělat, ale všechno v pohodě... Dostal jsem VYSVĚDČENÍ! A gumového hamburgera na hraní k tomu :o) Panička mi z něj vykutala pískátko, protože pískací hračky nemám rád a už hodinu s ním doma lítám. A abyste věděli, jak moc jsem šikovný, tak vám panička vysvědčení vyfotila. Mám samé jedničky a jenom jednu dvojku, ale tady tedy sáhnu do svědomí... Tam měla být spíš pětka... No, je to z lehni. Já si prostě nelehám. To dělám akorát doma na posteli a ještě po hodně dlouhém přemlouvání... No a vypadá to tak, že se rozvalím na bok nebo na záda...no.... Ale co, panička je na mě stejně pyšná a já na sebe taky :o) To je nejdůležitější. Panička říká, že je hlavní, abych si na pejsky zvyknul a nerval se, a že stačí, když si místo lehni sednu. Lehnu si prostě až časem. Vidíte? Zase se to nehrotí, tralalaaaaaaaaa :o)
 
7.1.2010 Dneska jsem tu statečně paničce celé odpoledne poštěkával :o) To víte, sype ptáčkům do krmítka a já je pak pěkně z teplíčka plaším štěkáním. Tak mi panička začala vyhrožovat, že mě dá do polepšovny - taky mi to dala jako povinnou školní literaturu...brrrrr... Víte, ta paní z polepšovny, to je takovej BUBÁK, představte si, že ona vyhání pejsky ze sypku a nelíbí se jí, když se pejskové chodí šmudlat a muchlovat... No, stejně vím, že to panička nemyslí vážně, protože na ty výchovné metody z polepšovny má svůj názor, takže na to kašku a štěkám si tu pěkně dál :o) Pořádek musí být a pořád jsem ještě z půlky jezevec :o)
 
2.1.2010 Nadešel velký den! Ode dneška už nejsem vypůjčený do dočasné péče a patřím jenom paničce. HURÁÁÁ!!! A taky mám dneska druhé narozeniny... Páníčci jsou sice nemocní, ale určitě mají nachystanou nějakou dobrůtku netradiční :o) No, nechci být škodolibý, ale vůbec mi nevadí, že jsou nemocní, aspoň tu po nich můžu šlapat a otravovat je 24 hodin denně :o)
 
30.12.2009 Dneska volal paničky taťka, že prý co to tam panička dovezla za zvíře, že to ani není snad možný... Totiž, víte..., kočka má jagojezevčí školu... No... okousala jim větve z vánočního stromku, z vršku odkutala takovou panenku, co tam paničky mamka dává, oškubala jim listí z kytek, leze po záclonách a z deky na gauči cupuje nitě. Taky utíká do lednice. Taťka paničky tam pro něco šel a najednou kouká a kočka si trůní na platu s vajíčkama a čeká, co jí spadne do pupíku :o) S Galenkem moc nekamarádí, protože Galenek jí nedůvěřuje, ale už je to lepší.
 
25.12.2009 Vezeme Gabču domů k paničky rodičům. Kočka už se pěkně spravila, já ji přijal, takže si už můžeme hrát bez dozoru. Páníček sice pořád vyšiluje, ale panička nás nechává, ať se porovnáme. Takže si pořád hrajeme - ale stejně vím, že panička, i když to tak nevypadá, nás kontroluje, abych se moc nerozdováděl. No a páníčka rodiče z nás na návštěvě taky nechápali, asi nemají pochopení pro mé nadšení pro hru. Zato u paničky  doma super, tam jsme řádili asi hodinu a v pohodě :o) Jen ten Galenek se mě pořád hrozně bojí :o(
 
17.12.2009 Dneska mi panička nasadila do hnízda škodnou. Jako kdyby ten džungarák byl málo. Ale tak nebudu sobec, taky jsem na tom nebyl nejlíp. Totiž paničky kamarádka (panička od Fida a Alfa) měla dva dny doma nalezence koťátko.  Jenže mají nalezených koček už asi pět a tři psy, tak panička zařídila, že to koťátko půjde bydlet k jejím rodičům. Zaplní místo po Syčákovi, který bohužel nedávno zemřel. A než tam půjde a trochu se spraví, tak bude u nás. Co vám budu povídat, v kočce chrastí každá kost, jsou jí čtyři měsíce, ale vypadá na měsíc. Fakt hrůza. pořád jen spí, jí a nechá se chovat - ale nehraje si. Já jsem byl nejdřív takový moc hrrrr, ale teď je to o hodně lepší. Jenže si hraju jako pes, no... To ta kočka prostě nestíhá, takže nás musí panička pořád hlídat. Ale jsem na sebe pyšný, protože jsem jí nezakousl hned v prvním dějství :o) Jinak se jmenuje Gábinka - podle paní veterinářky, co jí vysekala z nejhoršího :o) Fotečku jako důkaz našeho "přátelství" přikládám do fotogalerie, kdybyste náhodou měli pochybnosti :o) No a teď už musím jít, to by tak hrálo, aby panička třeba něco podstrčila kočce a na mě s dobrůtkama zapomněla! Jo, vím, nikdy mě neošulí, ale co kdyby, to se musí kontrolovat :oD
 
14.12.2009 Tak si představte, co mi panička dala předem k vánocům... Očkování! Jako to si snad dělá legraci! Na cvičáku má totiž pár pejsků psincový kašel, tak se panička domluvila s paní doktorkou a večer už jsem putoval pigárko... Teď se trochu pochlubím, protože panička na mě byla moc pyšná! Seděl jsem hodinu (všimněte si - seděl jsem a hodinu :o)) v čekárně, s nikým jsem se nepopral, a to tam byli výborní adepti (2x kokřík, pudlík, argentinská doga, foxteriér, 2x retrívr a dvě kočky)! A protože jsem byl hodný, dostal jsem nového peška na hraní. Údajně vydrží všechno, je totiž z požární hadice - jenže to tam asi v testovací laboratoři nepočítali s jagojezevcema... Jasný, už jsem mu nahlodal růžek :o))
 
6.12.2009 Teď jsem se s paničkou díval na stránky útulku v Maršovicích a musím vám říct něco, z čeho mám hrozitánskou radost! CIPÍSEK - MŮJ KAMARÁD Z ÚTULKU, TRYSKOMYŠ A ÚŽASŇÁK - NAŠEL DOMOV!!! Promiňte, ale teď už nemám čas, jdu si dát do každé tlapky, aby s Cipískem měli páníčci obrovskou trpělivost a milovali ho - no prostě, aby se měl jako já!
 
29.11.2009 Dneska mě paní Forejtová na cvičáku chválila, jaké jsem udělal pokroky, heč! :o) Musím se všem pochlubit, protože jsem prvně běhal agility bez vodítka a dokázal jsem spojit pět překážek najednou :o) A taky jsem se učil lézt po žebříku na překážku.Tam jsem paní Forejtové pěkně vypálil rybník, protože prvně jsem se hrozně bál, ale pak už jsem to běhal jak zkušený policejní pes, a to fakt nikdo nečekal :o)) Tak a teď ještě někde sehnat žebřík, abych se doma mohl podívat tomu Standovi do bydlení a trošku ho provětrat :o)) Džungarák bláznivej, pořád tam visí na kleci a provokuje...
 
14.11.2009 Jedeme venčit kamarády do Maršovic! Paráda - sice auto moc nemusím, ale na procházku se moc těším. Tak... a pro ty, co nevěří na zázraky... jeden se stal! Panička šla do útulku a na první procházku přivedla Cipíska. To je lotr jako já, taky neví, co s přebytečnou energií a zatím bohužel nemá páníčky, kteří by ho trochu nasměrovali. No a ten zázrak? Byli jsme spolu venku, bez košíků a vůbec jsme se nepoprali, ani jsme jinak nerarašili :o) Koukáte, co? Pak jsme šli ještě s Cikinkou a s Míšou. Asi jsem se dobře vyspal, protože jsem byl přímo ukázkový. A na poli jsem jim tam hrabal myšičky :o) 
 
9.11.2009 Dneska jsem vymyslel novou lumpárnu. Panička musela zase večer pracovat, seděla na zemi u gauče v obýváku a cosi psala na noťasu. Tak jsem si řekl, že dost bylo nudy a naučil jsem se jí skočit z gauče na hlavu a přes rameno  po ní slézt dolů na klín :o) Dobrý, co?! Jsem říkal, že s  jagojezevcem není nudna :o) Taky dneska panička říkala, že jestli bude mít někdy děti, tak budou mít hračky ze zverimexu, protože mi neublíží, když je rozvrtám na hadry. Panička je dobrá, co? Myslí fakt na všechno :o) Už mě má prokouklého.
 
8.11.2009 Panička byla na víkend doma, Velitele Stanislava měla s sebou. Má tam totiž druhý domeček, takový letní byt :o) Když jsem přijel paničku vyzvednout, tak jsem šel na návštěvu. Galenek se mě od toho mého minulého výstupu, kdy jsem ho napadl, hrozně bojí. Vím, že to paničku moc mrzí, mě taky. Že jsem si tu svoji hubu jagojezevčí radši nezalepil... No uvidíme, příště to zase zkusíme třeba na procházce, aby poznal, že nejsem takový hajzlík. Já vím, to, že jsem mu visel na krku, dobře nebylo. Ale taky páníček, který byl u toho, měl včas zakročit. Paničce to trvalo jedinou vteřinu, když zjistila, že mě páníček neuhlídal. Ona totiž asi vidí i za roh nebo co, ale vždycky vysmejčí, když něco nekalého plánuju.
 
1.11.2009 Ráno na cvičáku byli samí raraši. Zajímavá hodina :o) Na konci už to vypadalo, že ani na volno běhat s nikým nepůjdu - nebyla tam totiž žádná hodná fenečka. Ale šel jsem! A dokonce s Jackem! Jsme stejně staří, stejně velcí a stejní raraši. Oba jsme najednou nevěděli, co máme dělat. Ale super, nepoprali jsme se, dokonce jsme na sebe vrtěli ocáskama :o) Já vím, že až se potkáme příště, tak budeme zase rarašit, ale už vím, že po nějaké době mám kamaráda na běhámí :o)
 
29.10.2009 Dneska mě panička naučila jíst syrový lilek. Trochu vás poučím, lilek totiž čistí krev, víte? A já chci být zdravý, tak jsem ho snědl celou mističku a ještě jsem loudil. Teď už zase škodím a prudím paničku, aby se mi šla věnovat. No jo, hračky čekají a já nemám čas, musím toho stihnout ještě hodně :o)
 
28.10.2009 Panička venčí v Maršovicích kamarády, ale nebojte, doma sám nejsem, jsem s páníčkem, a vím, že se mi panička zase vrátí a nepřestane mě mít ráda jen proto, že jede venčit kamarády.
 
26.10.2009 Dneska jsem se prvně na cvičáku nerval s nikým (kromě Otíka na konci hodiny, toho jsem chtěl sežrat, protože mi šel kliďánko čuchat k paničce). Víte, já se hodně chci rvát, když mám u sebe paničku. Nevím, jestli mě tak rozhodil posun času nebo jsem se divně vyspal, ale nikdo mě tam nepoznával. Taky jsem se proháněl na volno se Sisi a Adélkou. No zážitků mraky. Po hodině práce na cvičáku mě páníčci ještě vzali na hodinu do lesa. Jako budete se divit, ale dokázali mě utahat, takže jsem za celý den ani moc neprudil :o)
 
18.10.2009 Dneska ráno mě páníčkové vzali na cvičák a pak jeli do Maršovic vyvenčit pejsky. Odpuštěno předem, to svým maršovickým kamarádům moc přeju, aby se měli jako já. Navíc se mi páníčkové věnovali taky, takže nebylo proč žárlit.
 
17.10.2009 Stezka dovednosti, akce pořádaná psí školou, kam chodím. To vám byla sranda, pořád jsem rarašil, v klidu jsem splnil první úkol - vylovení hračky schované pod kyblíkem (noruju v peřinách, tak to nebyl problém), druhý úkol už byl horší - jízda v kolečku. Tam mě musela panička držet proti mé vůli za obojek, abych nevyskakoval a něco si neudělal. Třetí úkol - skoro splněno. Měl jsem minutu sedět u misky s jídlem a nevzít si. No promiňte, ale to bych nebyl já :o) Na ostatní úkoly jsem kašlal, čichal jsem všude možně a všechno ostatní kromě smradů v trávě mi bylo ukradené. Výborně jsem ale splnil úkol nalezení schované paničky. Jsem totiž závislák, který snadno zpanikaří, takže to mi šlo na jedničku. Taky jsem lovec, zapojil jsem čumák na plný výkon a bylo :o) Za to, že mě panička vytáhla v nepěkném počasí mezi psy a já musel poslouchat, pracovat a ještě prudit na ostatní, abych si nepokazil image, jsem jí pořádně poskákal, takže byla od bahna úplně celá a byla zapatlaná o hodně víc, než jsem byl já. Skoro jsem se za ní styděl, za špindíru jednu :o))
 
26.9.2009 Dneska jsem byl v Maršovicích na Podzimním pochodu s pejsky. To víte, musel jsem se ukázat v plné parádě, takže jsem rarašil hned od začátku. Všichni se divili, jak takový mazlík jako já může mít košík na šňupáku. Pak se ale přiblížil první pes a skoro všichni se ode mě rozutekli :o) Za chůze jsem byl zase mazlíkem, ale jak se zastavilo... No to víte, ta krev se mi prostě vaří a taky si musím hlídat paničku. Co kdyby náhodou ji chtěl jiný psí kamarád pro sebe! 
 
2.9.2009 Ostříhali mě trojkou proti srsti. Asi se budete divit, ale držel jsem obstojně. Za piškotek a nějakou tu dobrůtku jsem ochotný se i na pár minut zastavit.  Ale ty nervy... Co kdyby mi mezitím něco někde uteklo? 
Doma to mám pořád v pohodičce, svoje krámy mám roztahané úplně všude a hlavně všechno nosím do postele. Ale nevadí, paníčkům ještě nervy drží, a tak ten můj bordýlek vždycky jen někam odsunou, abych ho mohl zase podle svého gusta rozkrámovat. Ještě jsem nepřišel na nic, co by je fakt vytočilo, a to je dobře, protože jagojezevec jako já pořád vymýšlí nějaké lumpárny :o) Pořád moc neumím říct, když chci vyvenčit. To si jen sednu na postel, kouknu a když se pár vteřin nic neděje, jdu do obýváku... Když musím, tak musím :o) Ale zatím taky v pohodě.  Mop si to prý přebere. Páníčkové se dneska dokonce smáli, jaký jsem syčák, že se pos... v  obýváku a pak si to nakvačím do ložnice a jdu si hrát :o) 
A protože jsem ostříhaný, panička mi na zimu pořídila dva kabátky – modrý a červený (abych měl jeden pořád nachystaný čistý, víte?)
Teď už vím, že i problémový kříženeček z útulku může být šťastný a milovaný :o)
 
17.8.2009 Další zrada. Nechali mě vykastrovat! Ale panička se o mě moc pěkně stará, tak se to dá přežít. Raraším i s límcem, musí to se mnou být na prášky, ale panička to zvládá výborně! Nespala dva dny a pořád ještě žije, usmívá se na mě a se vším mi pomáhá. Víte, on ani ten límec mě nezadržel v rarašení, tak pořát lozím na postel, za chvíli chci dolů, lítám s míčkem a když mi límec sundají, tak se musí mít hodně na pozoru. Ten svůj jagojezevčí jazyk mám totiž všude... Dokonce dostávám libové masíčko a jiné dobrůtky. To tedy dostávám i jindy, ale normálně večeřím granulky (našli jsme kvalitku, co chutná :o)), ale teď je mám míchané s masíčkem a vývárkem, abych měl tekutiny. Ono se s tím límcem špatně pije, víte?
 
16.8.2009 Dneska jsem se jel podívat do Maršovic a vyvenčil jsem svou kamarádku Cikinku :o) Moc jsme si vycházku užili. Jen mi bylo moc líto, když jsem ji musel odvést zpátky do útulku...
 
15.8.2009 Voříškiáda Louny. Celý den raraším, napadám ostatní – dokonce i kamarády Alfa a Fida. Ale panička je pořád v klídečku. Dostal jsem startovní číslo 8. V kruhu jsem jako jediný strašně štěkal, jako jagojezevec nemůže někde půl hodiny čekat, to se mu pak vaří krev a raraší. Hodnotili i výstavní postoj, takže jsem vyhrál cenu za účast :o) Ale i tak jsem v očích paničky neklesl ani o chlup. Má mě opravdu ráda! Hurá! :o)
Páníček se mě už taky učí mít rád. Přece nemůžu za to, že jsem jagojezevec, a že mě zavřeli na zahradu a nikdo se mnou nikdy nic nedělal. Potkal jsem jediného psa, tak prostě nevím. Navíc napadání mám v popisu práce, jen se podívejte na popis jagoše :o)
 
11.8.2009 Poslušnost mi na cvičáku moc nejde, ale panička se raduje i z maličkostí. I když jsem neposlucha a paličák, panička mě má moc ráda a nedá na mě dopustit. Zůstává v klidu, i když něco doma provedu – pokadil jsem jim tu koberec, očural rohy, ulovil jsem budík a mám moc rád paničky gumičku do vlasů. Novinkou je bylinkový polštářek, co panička dostala k narozeninám. Do jagojezevčí tlamičky pasuje akorát a výborně se s ním běhá :o)
 
2.8.2009 Bydlím už měsíc!
 
1.8.2009 Dneska jsem byl poprvé na agility. Byla to sranda, panička mi dokonce objednala tu hadrovou noru na zahradu, abych mohl trénovat :o)
 
31.7.2009 Panička mi domluvila hodiny na cvičáku. Páníčci už vědí, že se peru. Dva týdny jsem se snažil, ale pak jsem začal hlídat. Působím hodně drsně, ale jsem hodně citlivý. Panička se domluvila s paní Forejtovou ze psí školy, a tak mě budou učit poslušnost, budu chodit na agility a hlavně se dostanu mezi ostatní pejsky, abych se naučil adekvátně reagovat.
Při první zkušební návštěvě cvičáku jsem se zamiloval do Isinky. Je to sice AST, ale nevadí, máme se rádi! Od zítra začínám s pravidelnými hodinami. No jo, starají se o mě dobře, mají obrovskou trpělivost a pořád se mě snaží zaměstnat, abych se nenudil. Chápou, že mám roztahaný jagojezevčí bordýlek úplně všude. Vždycky ho uklidí, všechno v klidu. Nemají na mě přehnané nároky. Víte, já většinou nakonec udělám, co po mě chtějí, ale je moc dobře, že to jde v dobrém. Vždyť jsem jagojezevec, tak musím nejdřív dělat jako že neslyším a dělat si po svém a až za chvíli poslechnout :o)
 
27.7.2009 Dneska jsem se byl podívat v Maršovicích, aby Eva s Janou viděly, jak se mi daří. Byly nadšené, jak mi to moc sluší, a že už umím „sedni“ (tedy občas :o)). No to víte, chválily, tak jsem mohl pýchou puknout :o)
Večer mě na veterině načipovali a doočkovali. Teď už mě páníčkům nikdo neodpáře.
 
18.7.2009 Dneska mě vzali poprvé do lesa. To vám byla paráda! Všude takových pachů, nevěděl jsem, co mám dřív dělat! A taková dlouhá procházka, vždyť my jsme šli celou hodinu a hodně rychle, takže to muselo být tak 5 km! A všechno v pohodě, páníčci pořád nic nehrotí, vše řeší s klidem. Na vodítku mi to šlo výborně, ani jsem se nepletl mezi stromy. Jsem na sebe pyšný, jak jsem to parádně zvládnul.
Taky mě dneska odčervili – jako kdybych měl nějaké červy nebo co... Ale tak nebylo to nic hrozného, zdlábnul jsem pilulku v piškotku a bylo to :o)
Spím pořád přitulený k páníčkům, to se to odpočívá! Vůbec si je hodně hlídám a jsem na ně nalepený, jak to jen jde.
 
6.7. – 12.7.2009 Pořád se chovám hrozně spořádaně. To víte, jeden nikdy neví, ale začínám vystrkovat růžky. Poprvé jsem spal celou noc v posteli – paráda! Na pelíšek jim už kašlu, si tam můžou spát sami, když si myslí, že je to tak skvělé spaní, já zůstávám v sypku :o) Panička mě učí jíst ovoce a zeleninu. První pokusy nejsou nic moc, ale pak vždycky přijdu všemu na chuť – už umím jíst syrové brambory, rajčata, nektarinky, jablíčka (ty mi panička dává na hraní místo míčku, takže si hraju a pak hračku sním :o)), borůvky (ty si trhám z keříku sám), jahody, okurky, papriku... Nechápu, ale panička pro mě pořád vymýšlí nějaké hry, takže nemám moc času na nudu. Paráda, ona stačí mému jagojezevčímu tempu! Pochopili, co potřebuju! A navíc, panička si vůbec nic nevynucuje silou. Než by dala jednu ránu nebo na mě řvala, tak mi raději všechno padesátkrát vysvětlí, i když ví, že to pak zase udělám po jagojezevčím :o) Ale nikdy nepoleví, vždycky musím nakonec udělat to, co chce ona.
Panička mi chtěla přilepšit, tak mi koupila libovoučké hovězí masíčko a dostal jsem ho syrové s vajíčkem (ale jenom trochu, nebojte). Vdechnul jsem to málem i s mističkou. To víte, granule mi moc nejednou, i když jsou hodně kvalitní, ale tohle, to bylo jiné kafíčko. Za snahu jsem se jim v noci odměnil parádníma bobkama na koberci v obýváku :o) Čekal jsem trest, ale vůbec nic nepřišlo, páníčci bobky sesbírali a šli jsme si hrát. No tady jsem snad v ráji! Vědí, že to nedělám schválně, tak nehrotí. Navíc já moc neumím říct, když potřebuju ven, jenom čučím, a to je jaksi nevzbudilo... Zase si ale nemyslete, že si můžu dělat, co chci, to ne, pravidla samozřejmě mám, ale nic se tu neřeší násilím, ale po dobrém a v klidu.
9.7.2009 Prvně jsem byl na stříhání u paní Jáchymové. Vůbec poprvé mě ostříhali v Maršovicích. Teď mě ale vzali trojkou po srsti. No koukal jsem, paní Jáchymová taky nehrotí, ostříhali mě jen tak lehce, aby mi to nezprotivili :o) Ono asi jde všechno řešit jinak, než jsem zvyklý...
 
3.7.2009 Je ráno a mě čeká přivítání od páníčků, hlazení, úsměvy, drbání, venčení a honička na zahradě! Oni mě mají stejně rádi jako včera! Nemůžu tomu uvěřit :o) Panička jede dneska k rodičům na víkend, takže mě vzala s sebou na ukázku a pak jsem hned jel s páníčkem domů. U paničky je to super, mají mě moc rádi. Začínám věřit, že si mě – vořešáka obecného – nechají a dokonce mě budou mít rádi a nevrátí mě! To by bylo super. A přihlásili mě na voříškiádu! Že by se nestyděli za to, že mají pejska, kterému občas stojí pravé ouško, když sedí a má nastraženo? No jo, oni jsou na mě pyšní a chtějí mě dokonce vystavovat!
 
2.7.2009 17:00 – 20:00 Zrádci! Šoupli mě do sprchy a vymydlili nějakým smradlavým šamponem! Cssss.... A aby toho nebylo málo, odtáhli mě na veterinu a dali mi injekci! Syčáci, takové přivítání si snad ani nezasloužím! Tady mě snad měla čekat halda řízků nebo tak něco, ale tohle je teda vrchol! Doktorka říkala, že mě mají venčit raději na zahradě, abych nepřišel do styku s jinými psy. Nebyl jsem naočkovaný na infekční nemoci, tak abych byl v pořádku. Za měsíc mám prý přijít na další injekci. Brrrr....
K dobru můžu páníčkům připočítat zahrádku, mám nachystaný pelíšek a spoustu hraček, dobré granulky a panička vypadá, že si se mnou bude hrát. Taky mi pořídili příjemňoučký kulomet na blechy – takový železný kartáč, co má na konci drátků kuličky, takže česání příjemně lechtá :o) No dobře, injekci jim odpustím, asi jim není jedno, jestli jsem zdravý. Musím se chovat slušně, to víte, nejsem čistokrevný, mám své chyby, pořád mě můžou vrátit... Tak nevím, aby si tak nepořídili čistokrevné štěňátko a mě nešoupli zpátky...! Ale tak vybavení jsou tady na pejska dobře, nic mi nechybí, z paničky od začátku cítím, že má pejsky moc ráda, tak snad budou mít rádi i mě...
Panička si se mnou hrála na zahradě. Prala se se mnou o provázek a učila mě chodit na vodítku. Taky mi začala říkat Edo – jméno se mi líbí, vybrali dobře :o) Při hře jsem paničku několikrát kousnul, no jo, lovil jsem provázek a bohužel v zápalu hry nekontroluju sílu stisku... Ale co to je? Já se netrefil a nepřiletěla mi zpátky rána?! Pořád čekám a nic... Když mi něco nejde, tak se na mě nekřičí?! Ono to jde všechno i jinak?! Navíc když se mi něco podaří, tak ještě dostanu pochvalu! To taky jde, říkat mi dvacetkrát, co to je sedni?! Vždyť stačila jedna rána a seděl bych hned... Tak tady to vypadá, že budou mít trpělivost s mojí jezevčí hlavou a budou na mě hodní. Moc si to přeju...
 
2.7.2009 15:00 Jedu domů :o)